„Krajina jako viditelnost kraje, jeho zjevující se přítomnost, ukazuje i podstatnou vazbu člověka a světa. Jedině skrze krajinu, její zjevné i tušené souvislosti, tkáň jejích životodárných sil, se k nám svět přivrací ve své nevyčerpatelné plnosti. Jedině skrze krajinu, dynamiku jejích perspektiv a horizontů i jednoty nebes a země vstupujeme do světa, který je vždy již náš a ve kterém vždy již jsme.
Právě proto nás obrazy krajin přitahují silou daleko přesahující pouhé zaujaté zkoumání podob známých či neznámých scenérií. Nejde jenom o prohlížení toho, co je na obraze, ale i o silný, většinou neuvědomovaný zážitek onoho kde a kam, pro který obraz krajinu ve zpřítomnění otevírá, a nechá tak vystoupit ony síly, kterými nás krajina vždy uvádí do světa. Obrazy krajin tak velmi silně oslovují naše lidství a dotýkají se jednoho z podstatných zdrojů našeho života."
